Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 03.06.2010 15:53:37 

Barmské Kočky Night Mode a jejich lidé

O nás

O nás...

 Jak se nám dvojnožcům ze Zlína poštěstilo, že nás svou přítomností poctily krásné, něžné a tajemné krásky z Barmy?  Mamka  Barča původně člověk "psovitý" s mnoha vzpomínkami na společné toulání se se psem dingo, zaběhlým aljašským malamutem, výstavním krasavcem Casem - zástupcem černých kníračů, sladkým Mitchem, či tvrdohlavou dominantní Nickey -  zástupkyní téhož plemene.........si uvědomila před blížícími se druhými narozeninami své dcery Betty,   že dítě má vyrůstat se zvířaty, že  je nejvyšší čas jedno pořídit a  že tomu snad i tak bude (když to táta nezatrhne), ale proč hned šílet při náročném kočárkovém programu ze stíhání venčení našeho čtyřnožce po plavání kojenců, před srazem na dětském hřišti?...proč nepořídit  naší malé rodině kočku?  Ono do garsonky to  třeba i bude lepší :-)   Tak se po prvním neúspěšném výletě na MVK do Brna, a mnoha hodinách u počítače, po specifické cestě autem a autobusem,  u nás doma neplaše, a rychle z přepravky vyklouznuvší,  rozhlédla Audrey.  Jediné barmské kotě toho času  od hranic k hranicím.  Doma už mamku Gebiru pěkně štvala.  Stihla se ještě před opuštěním rodného hnízda dobře předvést jednou nominací a jednou výhrou v BIS v koťatech v Ostravě  a byla naše.  Pištění a nadšené výkřiky dvouleté Betsy jí ani trochu na rozdíl od "bojáčků" (pozn. koťat ruské modré)  z Obecin ve Zlíně  nevadily.  Chtělo by se napsat, že ty dvě se okamžitě skamarádily, a jedna bez druhé nedala ani ránu. Ale to trvalo několik let.  Dnes bude mít Betsy devět ,  a Audrey je skutečnou přítelkyní, společnicí a nejen "hnědou usínací tetou" , která nevynechá  jejich společný rituál včetně tajného příchodu zpoza postele a spodem, a vrní tak, že i Morýsák se otřásá.  Tehdá to bylo hebounké,  krásné,  nadšené aportující stvoření, které jsme museli nejdříve poznat.  A tak jsme poznávali, i  s tím kousáním, a mírnou agresivitou, které jsme jako mávnutím kouzelného proutku zahnali příchodem kocourka Buddyho k nám domů.  Tím se začala psát druhá kapitola. Třetí kapitolou byla první koťata. A další kapitolou první procházky po lese, první dovolené pod stanem, první závody v orientačním běhu (které nám naši věrní čtyřnožci trpí,  a čekají nás u stanu).  Jsme vděčni za čas, v kterém nám zatím dovolili se na ně dívat, jak jim slunce svítí do sobolího kožíšku, jak se nenechají ničím rozházet,  kdy nám předou hlasitě na klíně, a doufáme, že tomu bude tak i dál.  Třeba tyhle stránky pomohou jiným zatrpklým dvojnožcům udělat krok správným směrem.

                 



TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek